Bojím se ztráty – tak nemiluji

Milovat druhého bez závislosti na něm je veliká síla proudící zevnitř. Občas jsou lidé raději sami a říkají: “ já nikoho nepotřebuji.“

Ani tohle není ono. Dokázat být sám. To je záměna za obavu ze ztráty.

Vnímám velké zranění takových lidí a vidím jejich bolest. Drží si city od těla s postojem: „Pokud se mne nedotkneš, nepocítím tvou ztrátu.“

nohy_plazRespektuji to… A i cítím bolest a smutek. Stojí předem mou muž, kterého miluji. Jak to je možné. Nemáme spolu nic.  Miluji jeho potenciál, který vidím a vidím i náš společný potencíál.

Znám i tu polohu zůstat sama. Nikoho nepustit s pocitem zranění a bolesti. Byla jsem v té situaci po smrti mého manžela. Chvíli to mělo svůj smysl – být s tou ztrátou sám a cítit ji.

Potom potřebujete žít.

A to znamená vyjít ven. Nejen fyzicky, ale i s nabídkou sebe a svých citů.

Možná je okolo vás další žena či muž, kteří jsou již připraveni a ochotni na společný stůl vaší lásky vyložit svůj díl a ukázat sebe.

Nemůžete přijít o nic, o co se nepřipravíte sami.

s láskou Monika